Střípky a postřehy

Listopad 2011.

Minulý týden jsem ráno jela metrem. Všední den, přiměřeně lidí, každý pohroužen do sebe. Upoutala mě dívenka asi tak 17 let. Nezbylo na ní místo k sezení. Vtiskla se tedy do koutka jedněch dveří, vyndala si pletení a soustředěně se pustila do ruční práce. Všem dala svým pohodovým postojem najevo, že jí houby záleží na tom co si o ní kdokoliv myslí, prostě si tvořila svojí práci. Měla už na hlavě hezkou pletenou čepici, nespíš také svojí práci. Díky této dívence to bylo pro mne milé a příjemné ráno.